BACON, FRANCIS (1561-1626), anglický filosof z časů panování královny Alžběty a Jakuba I., lord kancléř, strážce velké pečeti a baron z Verulamu, byl jeden z těch mužů, již mají citlivý sluch pro tzv. volání své doby ajiž mu dovedou dát literární, politický nebo filosofický výraz. Po pokoření Španělska a po vypuknutí války třicetileté, jež vyřadila německé země ze světové politiky, začala se Anglie měnit z prostředně velikého středověkého státu ve velmoc světovou. Toužila po pronikání, po vládnutí a Bacon, sám člověk nesmírně ctižádostivý, politik, zvyklý chodit přes mrtvoly, formuloval obecnou náladu, jež byla i náladou jeho vlastní, jasnými slovy: vědění je moc. Politická expanze není nic platná, nechápe-li člověk přírodu a neumí-li ji učinit svou služebnicí. V učebnách je nutno otevřít okna, vedoucí do přírody, a těmito okny především vyházet všechny knihy teologické, všechnu učeneckou veteš, jež zbytečně zaplňovala lidskou mysl tisíc let. Renesanční astronomové nepřímo otřásli církevním dogmatem o prvotním hříchu a o vykoupení; Bacon se rozhodl rozdrtit celou aristotelsko-scholastickou filosofii a postavit lidské myšlení na nový základ pozorování a pokusu, zkrátka empirie. Nikoli poznání pro poznání, nýbrž poznání pro život a prospěch člověkův; taková byla základní teze Baconova, jež řídí anglickou filosofii dodnes. Člověk musí usilovat o zvládnutí přírody jejími vlastními silami; k tomu konci musí ty síly ovšem znát a musí se umět řídit jejich zákony. Jak si to všechno Bacon představuje, předvádí ve své utopii, N avé Atlantidě, v níž líčí ideální společnost, která dosáhla vysoké míry štěstí vynálezem automobilů, parních strojů, podmořských člunů, letadel, telefonů, a dokonce i lidských robotů.

Kdo hledá uspokojivou odpověď na otázky, co to je pravda, co je svoboda, spravedlnost, co je Bůh, nenajde je v Baconových spisech. Shledá se v nich jedině s praktickým řešením otázky cíle lidského života: vládnout, růst, upevňovat svou moc nad světem. Jsou to zásady mořeplavce, obchodníka, piráta, aplikované na vědu a na filosofii. Je zajímavé a příznačné, že Bacon neměl pochopení pro nejskvělejší vědecké úspěchy své doby, pro Keplerovy a Galileovy objevy v astronomii; hvězdy ho nezajímaly, neboť člověk z nich nemůže mít žádný prospěch. Naproti tomu se mu velmi zamlouvala Telesiova filosofie síly (v. Telesius). Ze všech starověkých filosofů si nejvíc vážil Demokrita. Bez předpokladu, že hmota je složena z atomů, se prý přírodní dění nedá vysvětlovat. O účelnosti v přírodě nevíme nic; proto se badatel otázkou účelů nemá zdržovat, a má svůj zájem soustředit jen na zkoumání příčin (o tomto problému viz heslo Mechanismus a teleolagie). V logice zavedl Bacon – to je jeho zásluha největší a také nejslavnější – induktivní metodu oproti staré deduktivní metodě Aristotelově. Vědci není třeba křídel, pravi Bacon; na jeho nohy má být naopak zavěšováno olovo, aby se odnaučil předčasně generalizovat. Příroda má být interpretována, a ne anticipována, má být zkoumána, „napjata na skřipec" a přinucena k přiznání, a ne předjímána po splašeném způsobu všech vědců, kteří „letí" od jednotlivých jevů k obecným zákonům. V tom je ukryta kritika postupu Galileova, který matematicky vyjádřil zákony vesmíru. Je nutno znenáhla postupovat od faktů k nižším obecnostem, a pak teprv k vyšším a vyšším pojmům druhovým. Tady se však Bacon nedovedl dokonale osvobodit od scholastiky; držel se scotistické (v. Duns Scotus) nauky o formách a metodou odstupňovaného srovnávání (tabulky o plus a minus, tabulae praesentiae et absentiae, do nichž se zaznamenávají případy, kdy dvě vlastnosti nebo podmínky současně spolu vzrůstají nebo zmenšují se, takže můžeme soudit najejich příčinný vztah, např. teplo a objem těles) snažil se objevit trvalé formy neboli přirozenosti věcí. Jedině indukce správně prováděná vede člověka k novým objevům a ochraňuje ho před klamy (idoly), jichž Bacon rozeznává čtvero druhů. Nejméně nebezpečné jsou omyly, které vycházejí z člověka samého – to jsou tzv. idoly jeskyně; to je možná narážka na Platónovo podobenství o jeskyni. Nebezpečnější kategorie omylů jsou idoly tržiště, jež pocházejí ze styku lidí s lidmi. Další druh omylů se nastěhoval do lidského ducha z různých filosofických dogmat a falešných zákonů: to jsou idoly divadla. Nejhorší ze všech jsou idoly rodu – klamy, společné a běžné celému lidstvu. Protože člověk podniká většinu svých činů za určitým účelem, má sklon přikládat veškerému dění účel a cíl; toto teologické pojetí světa musí vymýtit ze své mysli každý, kdo touží po ryzím, vědeckém poznání. Každý, kdo studuje přírodu, má a priori považovat za podezřelé všechno, co jeho duch chápe a na čem trvá se zvláštním dostiučiněním. Kdyby se páni astronomové řídili tou radou, byli by se vyvarovali např. nesmyslu, že všechna nebeská tělesa se pohybují v kruzích.

Bacon hlásal mechanistický názor na svět, ale nebyl ateista. O tom má ve svých Esejích slovo velmi slavné, které po něm bylo často opakováno (např. Littré). „Je pravda, že trocha filosofie vábí lidskou mysl k ateismu, ale hlubiny filosofie přivádějí lidského ducha zase k náboženství." Jakožto typický filosof renesanční popíral možnost jakéhokoli rozumového výkladu náboženských dogmat. Chceš-li slyšet o Bohu a o duši, musíš přestoupit ze člunu vědy na loď církve. Věda nesmí mluvit do věcí víry; naopak víra bude tím chvalitebnější, čím protirozumovější bude její obsah. Ty zmíněné eseje jsou neobyčejně duchaplné a jejich skvělá forma literární vyvolala asi nesmyslnou domněnku o spolupráci Baconově se Shakespearem, ano o tom, že jméno Shakespeare je pouze Baconův pseudonym. O třicet let mladší než Descartes, Bacon ovládal spolu se svým francouzským kolegou všechnu evropskou filosofii první půle XVII. století; a Bacon a Descartes jsou zakladatelé dvou samostatných linií filosofických, v nichž se obráží rozpor mezi anglickým empirismem a pevninským racionalismem.

Bacon si utvořil už ve věku jinošském plán ohromného díla o Velikém obnovení věd (Instauratio magna), z něhož ovšem uskutečnil necelou polovinu. Instauratio měla mít šest dílů; Bacon dokončil pouze dva, totiž O důstojnosti a pokroku věd (De dignitate et augmentis scientiarum) aN ové organon (Novum Organon). K dílu třetímu zpracoval jen přípravné pojednání, především Sbírku sbírek (Sylva sylvarum).


[BACK]